Cesta s mistrem Paramahamsou Vishwanandou

Práce s korálky se pro mě postupně stala mnohem víc než jen tvořením. V tichu, trpělivosti a odevzdání se samotnému procesu se přede mnou začala otevírat cesta, která mě nakonec dovedla až k mému duchovnímu mistrovi, Paramahamsovi Vishwanandovi.

Jeho důraz na lásku k Bohu, službu druhým a upřímnou oddanost mi otevřel hlubší pohled do vlastního nitra. Krok za krokem jsem začala objevovat, kým skutečně jsem, za všemi rolemi, očekáváními a strachy. Učení mistra mě vede k tomu, abych se dívala na život jako na příležitost milovat - v maličkostech každodennosti i v náročných chvílích, kdy je láska tou nejtěžší, ale zároveň nejpravdivější volbou.

Na této cestě jsem přijala duchovní jméno Nirvanamargada Dasi – ta, která ukazuje cestu ke spáse. Toto jméno je spojeno s jedním z aspektů bohyně Lakšmí, která přináší hojnost, světlo a vnitřní krásu duše. Pro mě je toto jméno každodenní připomínkou služby, lásky a světla, které můžeme sdílet s druhými. Připomíná mi, že skutečná hojnost nespočívá v tom, co vlastním, ale v tom, co jsem ochotná darovat – svůj čas, pozornost, laskavost a modlitbu. Každý den se znovu učím otevírat srdce, důvěřovat vedení a nechat se proměňovat láskou, která přesahuje mé osobní příběhy. Tato cesta není dokonalá ani bezchybná, ale je živá, opravdová a stále se prohlubuje.

Cesta k poznání sebe

Duchovní cesta začala ve chvíli, kdy jsem si položila tu nejprostší, a přesto nejtěžší otázku: Kdo jsem?

Přišla v době, kdy jsem měla po svém boku "dokonalého" partnera, ale uvnitř jsem cítila prázdnotu. Odpovědi jsem nenašla v knihách ani ve světě kolem sebe, ale v tichu vlastního srdce. Teprve když jsem dokázala alespoň na okamžik ztišit svou mysl, začala jsem vidět příběhy, které se tvořili uvnitř mého srdce.

Na své cestě jsem pochopila, že mi nedává smysl hierarchie založená na nadřazenosti. Mnohem bližší je mi obraz kruhu. Kruh, ve kterém všichni sedíme společně u jednoho ohně. Nikdo není výš ani níž. Jsme si rovni ve své podstatě. Jen někteří si v tuto chvíli vzpomínají na svou pravou přirozenost o něco více než jiní. A ti, kteří si vzpomněli dříve, mohou být světlem a průvodci těm, kteří svou cestu teprve objevují.

Věřím, že každý člověk dozraje ve svůj pravý čas. Každá zkušenost, radost i bolest nás vede blíž k poznání, že tím nejpevnějším základem života je láska. Právě ona je pro mě silou, která prostupuje celým vesmírem a spojuje vše živé.

Umět milovat vše je to nejvyšší možné uvědomění toho kdo jsme.